úterý 22. března 2016





Dopsat seminárku jedním dechem se nedá. To je takový mýtus, co si v hlavě vypěstujete, když se poddáte své zoufalosti. Pak si v jedenáct uvaříte zelený čaj, protože kávu nepijete a úplně mimo všechny zdravojídelní zásady, které jste někdy mívali, sníte dvanáct čokoládových lanýžů. A aby to nebylo málo, zapijete je dvěma hrnky bezlaktózového mlíka (abychom se zase vrátili k těm zásadám, a taky proto, že jsme doma normální neměli). Takovéto rozhodnutí vám způsobí něco jako půlhodinový záchvat, kdy srdce skáče jako blázen a nadává za šok způsobený velkým množstvím cukru. Díky němu se však dostaví energie, která umožní pokračovat v nepřetržité práci po následujících 7 hodin a vydrží až do 3 hodin rána dalšího dne.
Nějak to člověk zvládne a kdyby se odpoledne necoural v dešti, tak to třeba ani neodskáče rýmou a náběhem na chřipku. Ve výsledku z toho mám opravdu pěkný týden. Ležím si doma v teplíčku pohodlíčku s čajem a mrkvovým salátem, kterého se opravdu nejde nabažit. Je to něco jako posedlost ovesnou kaší, co mě přepadla loni na podzim.
No nakonec jsem se korunovala králem paradoxů. Po nocích strávených studováním poruch spánku způsobených jeho nedostatkem, jsem si sama některé z nich přivodila. Dalo by se i říct, že jsem té práci obětovala mnohem více právě osobním prozkoušením. Dostala jsem se ale jenom k nespavosti a poruše cirkadiálních rytmů způsobené narušením rytmu biologických hodin. Ha, zní to chytře? A pak už je tu jen ta politováníhodná skutečnost spojená s, už zmíněným, pojídáním čokolády. Neodpustila jsem si v úvodním poděkování zmínku o faktu, že k dokončení práce jí bylo potřeba velké množství. Teď nezbývá nic jiného, než se z takových, a jim podobných, problémů dostat. Taková nechuť k otevírání dokumentů ve Wordu mě bude opouštět asi nejdéle.

Poslání tohoto článku je jasné: 

To abyste věděli, jak se má jíst čokoláda. Tedy po tabulkách a s hrnkem mlíka.
Spánku je málo, i když ho je dost.
A řekla bych: Procházejte se v dešti, ať to stojí, co to stojí! Jenže by se to nelíbilo mojí mamince (já za to budu stejně vždycky lobovat). Řeknu tedy: Pokud vám někdo nabídne mrkvový salát, neotvírejte vůbec žádné dokumenty a radši si ho rovnou vezměte. Myslím toho donora. Bylo by to divný asi jen v případě, že by to udělal váš děda, nebo tak něco (jo můj případ, takže se svatba nekoná).



Žádné komentáře:

Okomentovat