Pršelo ráno, pršelo přes den, v 6 hodin pršet přestalo a přestože panovalo chladno, rozhodlo se o výletu do města. Ve snaze zachovat si příjemnou tělesnou teplotu jsem natáhla ponožky a sekáčovou mikinu (s faktem, že mi táhne na kolínka, jsem už smířená.. to tak se sukní chodí, přestože jsem si oblíkla kraťasy).
Cestou po nábřeží jsme postupně z kaluží ve středu chodníčku zachránili 8 šneků, z nichž už u 2 bylo trochu pozdě, ale stranou jsme je dali tak jako tak. Mým a sestřiným úkolem bylo co deset kroků se ohlídnout, jestli oba rodiče jdou a nebo se ohýbají pro chudinky šneky.
Pak jsem se z rodičovských rozhovorů dozvěděla, že o tom ještě nevíme, ale že se vrátíme pozdě a budeme "ucaprtané".
12 nebo 10 šneků se snad mohlo smát o pár hodin víc.
Sestra: "Hele, tati, ponožka!" Když jsem se tvářila, že nechápu, dodala: "No zvedá tu věci ze země, tak já nevím, co všecko sbírá".
Žádné komentáře:
Okomentovat