pondělí 24. srpna 2015




První příhoda chorvatská

Pršelo ráno, pršelo přes den, v 6 hodin pršet přestalo a přestože panovalo chladno, rozhodlo se o výletu do města. Ve snaze zachovat si příjemnou tělesnou teplotu jsem natáhla ponožky a sekáčovou mikinu (s faktem, že mi táhne na kolínka, jsem už smířená.. to tak se sukní chodí, přestože jsem si oblíkla kraťasy).
Cestou po nábřeží jsme postupně z kaluží ve středu chodníčku zachránili 8 šneků, z nichž už u 2 bylo trochu pozdě, ale stranou jsme je dali tak jako tak. Mým a sestřiným úkolem bylo co deset kroků se ohlídnout, jestli oba rodiče jdou a nebo se ohýbají pro chudinky šneky.



Pak jsem se z rodičovských rozhovorů dozvěděla, že o tom ještě nevíme, ale že se vrátíme pozdě a budeme "ucaprtané".



Pokračovali jsme dál. Stále po nábřeží a nějak jsme vstoupili do města. Šlo se trochu do kopce a kolem spousty koček, které se ani trochu o nikoho nezajímaly. A najednou byla cesta zase z kopce a než jsme se vymotali ven, setmělo se a my vyšli na druhé straně města. Tak jsme si ho hezky z druhé strany obešli a už opravdu trochu ucaprtaní jsme na zpáteční cestě po pobřeží opatrně našlapovali, aby se neozvalo křupnutí. Ještě několik šneků se odvážilo do kaluží, ale žádný z nich nám pod botou neskončil.



12 nebo 10 šneků se snad mohlo smát o pár hodin víc.

Sestra: "Hele, tati, ponožka!" Když jsem se tvářila, že nechápu, dodala: "No zvedá tu věci ze země, tak já nevím, co všecko sbírá".





Žádné komentáře:

Okomentovat